CVIČENÍ A STŘELBY KVH

Blíží se kulaté výročí osvobození naší vlasti spojeneckými vojsky, především Rudou armádou. Na jihu Moravy bude slavné výročí připomenuto formou pietních aktů u pomníků v mnoha městech a obcích, stejně jako bojovými ukázkami, z nichž nejvýznamnější proběhne 26. dubna na brněnském Špilberku. Následně druhá – snad ještě zajímavější – 8. května, v podobě kolony a následné přehlídky historických vozidel, také v Brně, s vyvrcholením na Náměstí Svobody. Jedním z hlavních aktérů těchto připomínek je společnost KVH KP v uniformách vojáků Rudé armády, hlavně Kubáňských kozáků. Sobota 29. března 2025 byla pro členy KVH ve znamení výcviku.

Výcvikový den započal ráno příjezdem do obce Klentnice u Stolové hory, která je součástí Pálavy. Pršelo a za límec i pod manžety zalézal vlhký chlad – vskutku „bojové počasí“. To ovšem nemohlo odradit skupinku nás „veteránů“, a již vůbec ne četu našich mladších kamarádů (v počtu asi 20 osob, vč. desetiletého eléva Honzíka), kteří s nadšením napochodovali na louku podpatím skaliska, na němž se dosud hrdě vypínají pozůstatky středověkého Sirotčího hrádku. Navzdory větrnému a deštivému počasí zde probíhal klasický dril pro slavnostní nástup k pomníkům, následně výcvik v bojových tvarech, kdy vojáci musí mj. dbát na dodržování rozestupů a zákrytů. Execírku završil slavnostní nástup smíšené střelecko-kozácké čety, jehož součástí bylo dekorování zasloužilých vojáků.

Ačkoli počasí výletům zrovna nepřálo, přece jen krásy jihomoravské přírody a památek přišlo obdivovat poměrně hodně turistů. Manévrující četa v uniformách rudoarmějců samozřejmě přilákala jejich pozornost. Někteří jen tak koukali, pak se mladším tazatelům dostalo náležitého vysvětlení, a nejeden ze starších si s námi zavzpomínal na časy vojenské základní služby. A nejedna nadšená dáma se od „vojáčků“ nechtěla odloučit; nemluvě o tom, že mnozí turisté již těší na návštěvu jedné z dubnových a květnových akcí k připomínce památného jara v pětačtyřicátém.

Po několika hodinách výcviku jsme se auty přesunuli do zamlženého Mikulova, na střelnici, kde došlo k „provětrání“ zbraní členů jednotky, a s tím spojenou střeleckou soutěží. Hned za branou střelnice nás vítá sovětská 122mm houfnice vz. 1938 (pravděpodobně maďarské poválečné provenience). Po prezentaci bojovníci nastupují do střelišť, se svými zajímavými zbraněmi – variantami pušky Mosin 91/30 vč. karabiny vz. 1944, samonabíjecíi puškami SVT-40, samopalem Špagin PPŠ-41, „gramodeskou“ neboli lehkým kulometem Degťarev DP (vz. 27 nebo 28), krátkými zbraněmi¨. Jeden ze starších vojáků se probírá různými typy nábojů a vysvětluje mladému kamarádovi, podle čeho mohou současní kriminalisté určit, z jaké konkrétní zbraně byl projektil vystřelen …

S uši drásající střelbou jsou provrtávány terče, některé z nich velmi důsledně, mnohé s hodně provrtanými černými středy. Nažloutlý, sírou vonící opar napovídá, že prach v mnoha nábojích není zdaleka tak „bezdýmný“, jak by se očekávalo – navzdory nemalé ceně. Přesto však to k černému prachu z napoleonských dob má pořád ještě daleko …

Střílelo, měnilo terče a povídalo by se dlouho … Po dvou hodinách „palby jak u Verdunu“ konečně nasedáme do aut a míříme dál do Mikulova, k parkovišti, které jsme mohli využít díky ochotě ředitele Okresního archivu. Pak ve vzorném pořádku pochodujeme do Vinného sklepa U Hroznu, kde nás čeká občerstvení, podávané milými a ochotnými šenkýřkami. Je zajímavé, že vinárna U Hroznu musí mít v Mikulově dlouhou tradici, protože její existenci vzpomínali někteří moji „krígskamarádi“, kteří v jihomoravském městečku a okolí sloužili vlasti v 70. a 80. letech minulého století.

Po příjemném posezení se navzájem loučíme a míříme domů, abychom se velmi brzy opět setkali, na některé z mnoha akcí, chystaných k připomenutí výročí, které má obrovský význam pro existenci našeho státu i jeho občanů, a zaujímá významné místo v celosvětové historii.

Edgar Pachta