Útočné nože

Nůž je jednou z nejstarších zbraní, jaké lidé dodnes používají. V různých úsecích dějin a v kulturách rozličných částí světa často sloužil nejen jako zbraň či nástroj, ale také, v honosném provedení, jako symbol společenského postavení svého majitele. Dnes se letmo seznámíme s útočnými noži, které si získaly popularitu ve 20. století.

Útočný nůž je bojový nůž, navržený výhradně pro vojenské užití, kde slouží především k boji muže proti muži. Za jedny z prvních bojových nožů novověku lze považovat mohutné „bowiáky“, používané v 19. stol. americkými trapery i vojáky. Od konce I. světové války se začaly objevovat tzv. zákopové nože (něm. Grabendolch; angl. trench knife), uzpůsobené pro boj v těsných prostorech. Jiný druh vojenských nožů naopak neslouží k boji zblízka; o jejich primárním účelu hovoří samy názvy – „univerzální nůž“ nebo „nůž pro přežití“.

1. Americký útočný nůž Mark 1 z r. 1917 Zdroj: archív autora

Od dýky k bajonetu

Bojové nože či dýky našly široké uplatnění již ve starověku, především na Blízkém Východě. Nezbytnou součást výzbroje gotických rytířů tvořily různé typy dýk, z nichž některé připomínaly zmenšený meč, další měly nápadně zúženou čepel (misericordia), jílec s ledvinovitou záštitou apod. Specifické typy dýk jsou například stilet s tenkou čepelí, nebo masívnější skotský dirk, který je dodnes součástí národního kroje Horalů.

Rozvoj palných zbraní vedl k poklesu obliby bojových nožů. Nicméně, právě dlouhá dýka stojí u zrodu bodáku v polovině 17. stol. Nejprve šlo skutečně o dýky, jejichž rukojeť byla uzpůsobena tak, aby ji šlo zasunout do hlavně muškety, případně i lovecké pušky. Zda šlo o dýky vyráběné ve městě Bayonne, nebo je francouzští vojáci v těchto místech poprvé použili, se již dnes zřejmě nedovíme, jisté však je, že zbraň dostala pojmenování bajonet.

2. Útočnými noži Fairbarn-Sykes byli vyzbrojeni také britští parašutisté (voják drží samopal Sten Gun) Zdroj: archív autora

Zbraň pro komanda

Po zkušenostech ze zákopové války začaly útočné nože zavádět armády mnoha zemí. Ačkoli se vzhledově liší, jejich společným rysem je zaměření na boj zblízka.

K rozmachu útočných nožů došlo v letech II. světové války. Britové pro svá Commandos zavedli útočný nůž Fairbarn-Sykes, pojmenovaný po svých konstruktérech, kteří uplatnili své zkušenosti, získané ve službě u šanghajské městské policie. Tento nůž posloužil za inspiraci mnoha dalším typům, jako byl například V-42 stiletto nebo United States Marine Raider stiletto.

V listopadu 1942 přijala do výzbroje americká námořní pěchota nůž označený jako „USMC Mark 2 Combat Knife“, známější pod názvem KA-BAR (podle výrobce, Ka-Bar Knives). Od svého předchůdce Mark 1 z dob Velké války se lišil především tím, že jeho rukojeť již nebyla kombinovaná s boxerem. Jako individuální zbraň mariňáků se nůž osvědčil hlavně při bojích zblízka v džunglích pacifických ostrovů. Standardní útočné nože zavedla do výzbroje také U.S. Army, jako M3 Trench Knife.

3. Figurína sovětského průzkumníka s útočným nožem NR-40 (na krku má zavěšený samopal PPD.40) Zdroj: pashikhin.ru

Nesmiřitelní sokové

Vojáci Rudé armády byli vyzbrojováni jednoduchými noži solidní konstrukce z řady NR (nož rajvjedčika). Jejich předobrazem se stal finský nůž puukoo, a proto se jeho armádní odvozenina nazývala „Finka“. Vzor NR-40, známý také jako „černý nůž“ vyráběly (a jeho verze vyrábějí dodnes) závody ZIK ve Zlatousti na Urale. Stojí za zmínku, že tímto nožem nebyli vyzbrojováni jen průzkumníci a výsadkáři, ale také všichni příslušníci v r. 1943 vytvořené Uralského-Lvovské dobrovolnické tankové divize (též 10. gardové tankové divize). Těleso pak neslo neoficiální název „Divize černých nožů“, a tak je znali i vojáci wehrmachtu.

4. Reverzní držení nože NR-40 Zdroj: pashikhin.ru

Útočné nože zaváděla do výzbroje samozřejmě i německá armáda, a to hned v několika typech. Jedním z nich je např. Infanteriemesser 42, lehká zbraň s jemně broušenou čepelí. K legendárním zbraním III. říše patří malý výsadkářský nůž (Fallschirmjäger Messer) s výsuvnou čepelí, dnes dostupný i jako replika. Středověkými švýcarskými basilardy se inspirovali tvůrci vycházkových dýk pro německé nacistické organizace SA a SS.

5. Německý „malý pěchotní nůž 42“ s kovovou pochvou Zdroj: archív autora

Zbraň s budoucností

Své tradiční nože s charakteristickou zahnutou čepelí dodnes nosí na opasku Gurkhové, příslušníci elitní formace v britském žoldu. Nože khukri existují v mnoha variantách, a traduje se, že s tím větším dokáže trénovaný Nepálec utít hlavu býka. Rozmanitými typy útočných nožů jsou v současnosti vyzbrojeni příslušníci speciálních jednotek po celém světě. A zdá se, že mají před sebou dlouhou budoucnost.

Na závěr dodávám, že v České republice nepodléhá nošení těchto nožů zákonné regulaci – na rozdíl od mnoha západních zemí. Vždy však musíme mít na paměti, že jde o útočnou zbraň.

Edgar Pachta

Zdroje

Heinrich Müller, Hartmut Kölling: Europäische Hieb-und Stichwaffen, Berlin 1981

Thomas Laible: Dolche und Kampfmesser, Venatus 2000

Нoж разведчика (НР-40, нoж армейский oбразца 1940 г.), pashikhin.ru